Blog

May, 2006

Strach a vztek

Wednesday, May 31st, 2006

Včera večer jsem si jen tak náhodou zkusil jeden přijímačkovej test z matiky, jestli je fakt tak easy, jako ty, co mi dali v Brně na gaudeámu a čumím. Není.
Je o dost težší. Nevím, co to mělo za smysl, dávat mi ty jednoduchý. Teď jsem pořádně v háji. Sice to nejsou tak extra těžký příklady, ale kdybych se na ně ani nepodíval, tak bych to na sto procent rozhodně nedal. Zatím mam projito 17 testů ze 44.
Zítra bych je měl dodělat všechny. Zas to není takovej problém, protože mechanismy se dost často opakují. Ale pořád nacházím nové a nové chytáky. Já prostě vím, jak to počítat, ale vždycky v tom udělám nějakou trapnou chybu. Znamínko nebo tak. Je to hrůza. A to jsem ještě nedodělal ruštinu. Zbývají mi 4 testy a musím ještě mrknout na anglinu. Bú, mám už tak málo času. Dneska je středa, takže už jen pět dní.
S tou matikou se mi můj pracovné plán rozpadl pod rukama. Budu muset začít makat na 100%, jinak nemám šanci. Dneska jsem dělal tu matiku přes 4 hodiny, ale zítra to vidím na víc. Proč jsem jen nedělal něco už dřív. To bylo pořád dost času a teď…
Ještě že už nemusím do tý zku** školy. Bo tam jsme většinu času dělali hovno a místo toho jsem mohl aspoň dělat něco pro sebe.
Pro kohokoli, kdo chodí na střední školu: “Serte na to, odmaturujete nějak vždycky. Přijímačky ale nevošulíte a času na přípravu není nikdy dost!”

Edit: Je právě 39 minut po půlnoci a já dodělal test s číslem 39. Skoro symbolika :-) Sice dosud nechápu, jak se tam určuje reálná část umocněnýho komplexního čísla. Podle toho, jak já chápu komplexní čísla mi to vychází úplně jinak. :-/ Ach jo, ale jinak to jde. Ještě se taky moc nechytám u rešení množství kořenů goniometrických rovnic. Sice to jde vzorcama, ale ty já neumím, takže používám aproximativní metodu vyčítání z grafů, jenže ta má cca 66% úspěšnost. No co už. Radši se naučím ty vzorce a budu to řešit mechanicky :-)
See ya folks…

Omluva

Monday, May 29th, 2006

Trochu se omlouvám, že nestíhám psát nějaké slušné články do blogu. Přece jenom mám už po maturitě a tak bych měl mít víc času. Jenže nemám. Pořád jsou tu ty přijímačky na vejšku.

Dneska jsem ztrávil tři hodiny nad ruštinou :-) Pomalu se v ní začínám zlepšovat. Dělám si testy a dneska jsem měl 80%, 82% a 84%. A to v tom posledním jsem udělal tři trapný chyby. Doufám, že se na tu školu dostanu. Musim musim.

Už se na ty přijímačky těšim. Udělám si takový malý výlet. Sedmýho mám totiž zkoušky a devátýho eurorebus, takže asi v Praze zůstanu až do deváýho a užiju si to tam:-) Wohoooooo :-)

Hard rock haleluja

Začíná mi hrabat, tak ode mě v tomto týdnu nečekejte žádné projevy inteligence…

Wupidůůůůůůůůůůůůůůů ůůůůůůůůůůůůůů ůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů ůůůůůůůůůůůůůůůů au

Recenze na HOMAM 5

Saturday, May 27th, 2006

Včera se mi dostal na stůl (respektive do počítače) nový a velice očekávaný díl herní série Heroes of Might and Magic s pořadovým číslem 5.
Do dějin tahových strategií se nesmazatelně zapsal třetí díl této série, který se stal i mou nejoblíbenější hrou. Čtvrtý díl byl propadákem. Po něm už dosavadní vývojáři (New world computing a 3DO) nevydrželi a licenci prodali společnostem Ubisoft a vývojářskému studiu Nival interactive. Ti se z předcházejícího propadáku poučili a pokusili se zkloubit hratelnost trojek s novou grafikou a 3D prostředím.

Před několika týdny jsem měl možnost testovat demo a byl jsem příjemně překvapen. Zdálo se, že tento titul má naději.

Vkládám DVD do mechaniky a objevuje se obrázek s úvodní nabídkou, spouštím instalaci a po pár minutách už dychtivě klikám na ikonku zástupce na ploše, ale co to? Vyskakuje mi chybová hláška, že mi chybí nějaký soubor .dll. Uh, co to má být?. Zkouším proto opětovnou instalaci. Po nové úspěšné instalaci žádná změna. V tom mě napadá, že v menu bylo možné nainstalovat i directx 9.c. Ten soubor by mohl být tam, i když se mi to zdá značně nepravděpodobné, protože tyto dyrecty už nainstalované mám a demo mi na nich jelo. Nicméně tonoucí se stébla chytá a tak jsem volím i tuto instalaci. Byl to asi nějaký update knihoven, nikoli celé directy, protože po instalaci nevyžadoval restart systému. Problém to skutečně vyřešilo a já se můžu pustit do hraní.

Úvodní animace je pěkná, jen mi připadá, že nemá point. No ale co už, o animacích hry přece nejsou.
Objevuje se staré známé menu z dema, na jehož pozadí se mlátí devil s inquisitorem. Na kampaně je času dost a já se se chci prvně podívat, jak vypadají nové rasy.Jdu do singlu. Ale co to? V singlu je jen šest misí? To snad není možné. Za každou rasu jen jedna. Z toho ta za inferno už byla v demu. Nevím, jestli se po dohrání první mise unlockují další, ale i kdyby ano, tak je to úchylnost. Od toho jsou přece kampaně a ne singly. Tak dobře, vybírám si misi za elfy, kteří se jmenují Sylvan. Není možné si na mapách vybrat město, hrdiny ani oponenta. Jediné, co si vybrat můžu je počáteční bonus. Beru suroviny a jdu na to…

Grafika je na první pohled pěkná, ale nějak se mi trhá. Nastavuju si options. Rozlišení 800*600, image quality very low, všechny efekty na minimum. Pak už to jde, trhá se jen občas. A to mám jen tak mimochodem athlona XP 2800+ a 512MB DDR, na kterém mi úplně v pohodě jede i oblivion.

Sylvanské město vypadá úžasně a to je ještě nemám vystavěné. Ale stejně je to jen pozlátko, protože prakticky je to na nic. Rozmístění budov ve městě a celkové ovládání kamery je tak neobratné, že nakonec na ovládání možností uvnitř města používám jen malé ikonky. Nemůžu si pomoct, ale vždycky když chci otočit kamerou, tak otáčím na druhou stranu. Mám to tak naučené z googleearth a tady je to obráceně.

Sylvanské jednotky jsou zpočátku sympatické.
První jsou fairies. Sice slabé, ale po upgradu umí kouzlit, což se hlavně ze začátku hodí.
Druhou jednotkou jsou blade dancers, kteří mohou zaútočit i na dvě jednotky najednou.
Třetí jsou hunters - klasičtí elfí lučištníci. Střílí dvakrát a stávají se oblíbeným cílem nepřátelských útoků.
Čtvrtou jednotkou jsou druidi, kteří mohou jak střílet, tak kouzlit. Zajímavé je, že při větším počtu(asi 50 a víc) mi dávali mnohem větší zranění střelou, než kouzlem. Při nízkém počtu je tomu přesně obráceně.
Pátou jednotkou jsou unicorns. Opět dokáží oslepovat(nevím, jaká je šance na oslepení, ale mně se to nikdy nepodařilo), ale jinak jsou vcelku slabí a rychle umírají.
Šestou jednotkou jsou něco jako enti(nevím přesně jak se to jmenuje). Každopádně to má opravdu hodně života. Přibližně dvojnásobek, co jednotky stejného levelu z jiných měst. Ostatní statistiky už jsou ale nic moc a navíc jsou tihle stromáci pomalí a jedou až na konci bitvy. Jejich bonusový útok je tradičně zakořenění oponenta na místě.
Poslední a nejlepší jednotkou je green dragon a jeho upgrade emerald dragon. Suprová je hlavně jeho rychlost, ale třeba s black dragonem se nemůže rovnat. Kromě toho vypadá graficky hnusně. Nevím taky, kde tvůrci vzali, aby elfí drak prskal kyselinu. :-(

Hra mě bavila asi do té doby, než jsem si vystavěl město. Souboje jsou jednotvárné. Možnost otáčení kamery nad bojištěm je sice fajn, ale pak se v tom moc nevyznáte a některé jednotky nejsou přes jiné vidět. To je patrné obzvláště při dobývání hradů.

Dalši věc, která dokáže naštvat je pohyb hrdinů. Políčka na která chcete jet se velice špatně trefují. Chcete-li tudíž dojet na nějaké konkrétní místo, může se vám stát, že budete klik dvakrát třikrát opravovat.
Taky když už hrdina jede, a vy přerušíte jeho cestu klikem, trvá tři move pointy, než se zastaví.

Mapa je zhruba stejně (ne)přehledná jako bojiště. Některé budovy nejsou pořádně vidět a musíte otáčet kamerou. Pak se vám změní místo, ze kterého se díváte, a ztratíte přehled o mapě.
Posledním problémem mapy je malý rozdíl mezi neobjeveným územím a stěnami podzemí. Myslíte si třeba, že je to stěna a za několik tahů z domnělé stěny vyjede soupeřův hrdina a obsadí vám město.

Snad poslední nepříjemnost, na kterou jsem narazil bylo umístění tlačítek save a delete. Při ukládání hry je zcela nepochopitelně save nalevo a delete napravo.

Naprosto neintuitivné ovládání, hardwarové nároky a nepřehlednost výrazně převažují nad slušnou grafikou a novými monstry.
Možná, že někoho tahle hra bavit bude, ale já se radši vrátím ke trojkám. Nebo ještě líp, jdu pařit oblivion.

Fotky z krajského kola soutěže Eurorebus

Thursday, May 25th, 2006

Wow, na Eurorebus.cz se ocitly fotky z krajský kol

Takže se může každý mrknout, jak vypadají borci z oktávy gymnázia Moravský Krumlov…

krajske kolo eurorebus

krajske kolo eurorebus

Protected: Jak šlo získat 2500 bodů z Fotbalmánie

Thursday, May 25th, 2006

This post is password protected. To view it please enter your password below:


Superman

Tuesday, May 23rd, 2006

Chcete vědět, kdo je nejdokonalejší člověk na světě?
tak se podívejte

když zmáčknete po přejití na tu stránku F11, tak efekt ještě umocníte.

Guano Apes - Open your Eyes

Monday, May 22nd, 2006

OPEN YOUR EYES

Hide your face forever
dream and search forever

Have you ever been for sale ?
when your isms get smart
oh so selfish and mindless
with that comment in your eye

Do you think that you are hard ?
really harder than the other
man you’re acting cold
if you are not in charge

Don’t split your mentality
without thinking twice
your voice has got no reason
now is the time to face your lies

Open your eyes, open your mind
proud like a god don’t pretend to be blind
trapped in yourself, break out instead
beat the machine that works in your head

Will you offer me some tricks
if I ever need them
would you go into that room
if I call ‘em

Do you think that you are better
really better than the rest
realize there’s a problem
I know that you can give your best

Have you ever had a dream?
or is life just a trip?
a trip without chances
a chance to grow up quick

Open your eyes, open your mind …

Hide your face forever
dream and search forever
night and night you feel nothing
there’s no way outside of my land

Open your eyes, open your mind …

(c) Sandra Nasic / Edition Artist Station/EMI Songs Musikverlag GmbH

Edgar Allan Poe - The Raven

Monday, May 22nd, 2006

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary,
Over many a quaint and curious volume of forgotten lore,
While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping,
As of some one gently rapping, rapping at my chamber door.
“‘Tis some visitor,” I muttered, “tapping at my chamber door -
Only this, and nothing more.”

Ah, distinctly I remember it was in the bleak December,
And each separate dying ember wrought its ghost upon the floor.
Eagerly I wished the morrow; - vainly I had sought to borrow
From my books surcease of sorrow - sorrow for the lost Lenore -
For the rare and radiant maiden whom the angels name Lenore -
Nameless here for evermore.

And the silken sad uncertain rustling of each purple curtain
Thrilled me - filled me with fantastic terrors never felt before;
So that now, to still the beating of my heart, I stood repeating,
“‘Tis some visitor entreating entrance at my chamber door -
Some late visitor entreating entrance at my chamber door; -
This it is, and nothing more.”

Presently my soul grew stronger; hesitating then no longer,
“Sir,” said I, “or Madam, truly your forgiveness I implore;
But the fact is I was napping, and so gently you came rapping,
And so faintly you came tapping, tapping at my chamber door,
That I scarce was sure I heard you”- here I opened wide the door; -
Darkness there, and nothing more.

Deep into that darkness peering, long I stood there wondering, fearing,
Doubting, dreaming dreams no mortals ever dared to dream before;
But the silence was unbroken, and the stillness gave no token,
And the only word there spoken was the whispered word, “Lenore?”
This I whispered, and an echo murmured back the word, “Lenore!” -
Merely this, and nothing more.

Back into the chamber turning, all my soul within me burning,
Soon again I heard a tapping somewhat louder than before.
“Surely,” said I, “surely that is something at my window lattice:
Let me see, then, what thereat is, and this mystery explore -
Let my heart be still a moment and this mystery explore; -
‘Tis the wind and nothing more.”

Open here I flung the shutter, when, with many a flirt and flutter,
In there stepped a stately raven of the saintly days of yore;
Not the least obeisance made he; not a minute stopped or stayed he;
But, with mien of lord or lady, perched above my chamber door -
Perched upon a bust of Pallas just above my chamber door -
Perched, and sat, and nothing more.

Then this ebony bird beguiling my sad fancy into smiling,
By the grave and stern decorum of the countenance it wore.
“Though thy crest be shorn and shaven, thou,” I said, “art sure no craven,
Ghastly grim and ancient raven wandering from the Nightly shore -
Tell me what thy lordly name is on the Night’s Plutonian shore!”
Quoth the Raven, “Nevermore.”

Much I marvelled this ungainly fowl to hear discourse so plainly,
Though its answer little meaning- little relevancy bore;
For we cannot help agreeing that no living human being
Ever yet was blest with seeing bird above his chamber door -
Bird or beast upon the sculptured bust above his chamber door,
With such name as “Nevermore.”

But the raven, sitting lonely on the placid bust, spoke only
That one word, as if his soul in that one word he did outpour.
Nothing further then he uttered- not a feather then he fluttered -
Till I scarcely more than muttered, “other friends have flown before -
On the morrow he will leave me, as my hopes have flown before.”
Then the bird said, “Nevermore.”

Startled at the stillness broken by reply so aptly spoken,
“Doubtless,” said I, “what it utters is its only stock and store,
Caught from some unhappy master whom unmerciful Disaster
Followed fast and followed faster till his songs one burden bore -
Till the dirges of his Hope that melancholy burden bore
Of ‘Never - nevermore’.”

But the Raven still beguiling all my fancy into smiling,
Straight I wheeled a cushioned seat in front of bird, and bust and door;
Then upon the velvet sinking, I betook myself to linking
Fancy unto fancy, thinking what this ominous bird of yore -
What this grim, ungainly, ghastly, gaunt and ominous bird of yore
Meant in croaking “Nevermore.”

This I sat engaged in guessing, but no syllable expressing
To the fowl whose fiery eyes now burned into my bosom’s core;
This and more I sat divining, with my head at ease reclining
On the cushion’s velvet lining that the lamplight gloated o’er,
But whose velvet violet lining with the lamplight gloating o’er,
She shall press, ah, nevermore!

Then methought the air grew denser, perfumed from an unseen censer
Swung by Seraphim whose footfalls tinkled on the tufted floor.
“Wretch,” I cried, “thy God hath lent thee - by these angels he hath sent thee
Respite - respite and nepenthe, from thy memories of Lenore
Quaff, oh quaff this kind nepenthe and forget this lost Lenore!”
Quoth the Raven, “Nevermore.”

“Prophet!” said I, “thing of evil! - prophet still, if bird or devil! -
Whether Tempter sent, or whether tempest tossed thee here ashore,
Desolate yet all undaunted, on this desert land enchanted -
On this home by horror haunted- tell me truly, I implore -
Is there - is there balm in Gilead? - tell me - tell me, I implore!”
Quoth the Raven, “Nevermore.”

“Prophet!” said I, “thing of evil - prophet still, if bird or devil!
By that Heaven that bends above us - by that God we both adore -
Tell this soul with sorrow laden if, within the distant Aidenn,
It shall clasp a sainted maiden whom the angels name Lenore -
Clasp a rare and radiant maiden whom the angels name Lenore.”
Quoth the Raven, “Nevermore.”

“Be that word our sign in parting, bird or fiend,” I shrieked, upstarting -
“Get thee back into the tempest and the Night’s Plutonian shore!
Leave no black plume as a token of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken!- quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart, and take thy form from off my door!”
Quoth the Raven, “Nevermore.”

And the Raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas just above my chamber door;
And his eyes have all the seeming of a demon’s that is dreaming,
And the lamplight o’er him streaming throws his shadow on the floor;
And my soul from out that shadow that lies floating on the floor
Shall be lifted - nevermore!

Časová krize

Thursday, May 18th, 2006

Tak je to tady. Maturita - svině jedna. Už došlo i na mě. Ale dlouho jsem odolával. Nikdy jsem učení moc nedal. Na základce vůbec, na gymplu trochu. Na písemky jsem se doopravdy začal učit někdy v kvintě. Tehdy jsem měl nějaký dementní období a všechno mi přišlo složitý. Pak se to zase nějak zjednodušilo.
Takže jsem se zase přestal vzrušovat. Jakás takás příprava se u mě objevila až když jsem se začal učit maturitní témata do literatury. To byl fakt voprus. Dokázal jsem nad čtyřma tématama strávit i dvě tři hoďky. To se však vůbec nedá srovnat s tím, co přišlo teď o svaťáku. Začalo to už v pátek:

pátek: Poslední zvonění. Pohodička. Máme sice trapnej program, ale koho to žere? Nakonec jdem na růžek a je pohoda. Zbytek dne se rozplývá ani nevím kde.

sobota: Probouzím se s pocitem že je pondělí. Shit, to už je sakra málo času. Dělám si plán, jak všechno za týden zvládnu. Po třech hodinách zjišťuju, že je sobota. To je supr pocit - Maturita daleko. Celej den pařím oblivion :-)

neděle: Do prčic, tímhle odkládáním toho asi moc nestihnu. No dobře, tak nezačnu v pondělí, ale už teď. Udělal jsem šest otázek do matiky. Wow, to je fakt dobrý. Zbytek dne pařím.

pondělí: Jsem unavenej. Do ničeho se mi nechce. Pár hodin jsem na chatu, zbytek dne spím, pařím oblivion a dívám se na Simpsonovy. Večer mě svědomí dokopalo k matice. Dělám dvě jednoduchý otázky do matiky + tuhnu na komplexních číslech. Ach jo, nějak to nejde. Jdu spát.

úterý: Už musím začít něco dělat. Dodělávám ty dvě otázky na komplexní čísla a přidávám sedm dalších. To už jde. Zbytek dne jsem na chatu a pařím.

středa: Dopoledne jsem dvě hodiny ve škole na matice. Pak ji dělám ještě doma. Docela to jde. Už mi zbývájí jen 3 otázky. Začíná mě trápit pocit, že kašlu na ostatní předměty.

čtvrtek: Tempo se zvyšuje. Poslední tři otázky z matiky bez problému dodělány. Zběžně se dívám na seznam témat do literatury. To bych měl za pět dní zvládnout. Vrhám se na ruštinu. Nějak mi to začíná jít. Jdu si vyložit karty. Ještě bych málem zapomněl, že mě nevzali na masárnu, svině jedny. Na TSP jsem měl jen 80% a chtěli min. 93%. No co už, stejně jsem tam jít nechtěl.

Obchod s ľuďmi

Thursday, May 11th, 2006

“Východné Nemecko zaviedlo aj originálnu metódu obchodu - obchod s ľudskými bytosťami. Oficiálni predstavitelia východného Nemecka dali krátko po postavení múru ponuku, že za úplatu prepustia politických väzňov a umožnia im odchod na Západ. Toto obchodovanie s ľuďmi začalo skromne. V roku 1963 odovzdali východní Nemci 8 väzňov. Do pádu komunistického režimu v roku 1989 ‘predali’ 250 000 ľudí (mnohí z nich väzňami vôbec neboli) za takmer 3,5 miliardy mariek. Väčšia časť tejto sumy sa do východného Nemecka dostala ako tovar - od ropy až po banány. Tento postup dodnes vyvoláva v Egonovi Bahrovi (jeden z tvorcov “východnej politiky”) trápne pocity: ‘Ak mám byť úprimný, po celý čas som mal pocit, že nie je morálne kupovať ľudské bytosti. Ale medzi vládou a opozíciou v Bonne existovala tichá dohoda pokračovať. Vychádzala z presvedčenia, že ak môžete oslobodiť ľudí za peniaze, mali by ste to urobiť. Myslím, že časom sa tie peniaze stali súčasťou rozpočtu Nemeckej demoratickej republiky, a keďže ceny stúpali vo všetkých oblastiach, dotýkalo sa to aj cien za ľudské bytosti.’

Kupovanie slobody ľuďom bolo nemorálne, ale ešte horší bol systém, ktorý niečo také navrhol a navyše, vytváral priestor na ďalšie zneužívanie. Za väzňov sa platila cena 25-násobne prevyšujúca poplatky, ktoré museli zaplatiť ľudia, ktorí žiadali o emigráciu jednoducho preto, aby sa pripojili k svojim rodinám na Západe. Predstavitelia východného Nemecka mnohých týchto žiadateľov uväznili na základe falošného obvinenia, aby maximalizovali svoj príjem.”

Na toto som narazila a aj keď to nie je nejak šokujúce, prišlo mi to dosť zaujímavé :-)