Jede takhle tramvaj a vepředu, jak jsou ty dvě sedačky proti sobě, sedí nemytej dpuzující pankáč (týpek s čírem, džínsku opatřenou nejméně půl kilem zavíracích špendlíků) a kolem něj metr odstup. Na příští zastávce nastoupil mladej elegantní pan podnikatel/manager v obleku a brejličkách, bez váhání si sedl na místo proti pankáčovi (všichni udivení), vytáhnul notebook na klín a něco si čudlal.
Přistoupil revizor a zamířil si to přímo k pankáčovi. Stoupl si před něj a s opovrhujícím tónem řekl: “Jízdenku bych prosil, pane”.
Pankáč se na něj pomalu podíval a s nechápavým výrazem vychraptěl:
“Di do hajzlu ty pičo!”.
Tak revizor znervózněl, něchtěl před lidma ztratit vážnost a tak se otočil na podnikatele, mezi brejličky a obrazovku mu strčil placku a že jako že by prosil jízdenku. Pan podnikatel se na něj překvapeně podívá a řekne:
“Promiňte, ale vy jste neslyšel tady pana kolegu?”.

Odkedy študujem na vysokej škole, stretávam sa takmer neustále v rôznych súvislostiach s názvom jednej študentskej organizácie. Vlastne som sa s tým stretla ešte skôr, ako som začala študovať….už v obálke s potvrdením o prijatí na vysokú školu bol ich letáčik a pozvánka na nejakú akciu.

Neskôr som dokonca bola na ich prezentácii, kde rozprávali, čo všetko robia…ale vôbec som nepochopila, čo vlastne robia. A neviem to doteraz.

Členovia tejto medzinárodnej organizácie sa pohybujú na viac ako 800 univerzitách v 95 krajinách a teritóriách. Organizujú veľké množstvo stretnutí, tréningov a podobne, pričom jediné, o čom po tých akciách rozprávajú je, ako sa zabávali, ako chlastali a tak.

Keď náhodou počúvam rozhovor členov, pripadá mi to ako keby boli z inej planéty…doteraz sa mi ani raz nepodarilo pochopiť, o čo ide.

To by všetko bolo v pohode, pretože tým doteraz spomenutým v podstate nikoho neohrozujú. Lenže oni z toho svojho záhadného členstva majú jednu neuveriteľnú výhodu: každý člen má počas celého štúdia zabezpečený internát, stačí si podať žiadosť! A to je vzhľadom na nedostatok miest na intrákoch u nás v Banskej Bystrici poriadne nespravodlivé, pretože tá ich organizácia nijak nereprezentuje školu ani nič iné.

Takže by ma fakt zaujímalo, čo vlastne AIESEC robí. Ak to niekto viete, dajte vedieť.

Chtěl jsem si na noťasa hodit oblivion, ale nemohl jsem najít doma DVD z čehoš odvozuju, že jsem ho někomu půjčil a ten někdo mi ho nevrátil. Prosím, vraťte mi ho někdo… Já fakt nevím, komu jsem to půjčil

Když jsem si minulý týden objednával batoh na můj nový notebook na internetovém obchodě myland shop(firemní prodejně výrobce společnosti dicota), ještě jsem netušil, jaké s ním budou komplikace. Mohl jsem si ten stejný batoh koupit v mironetu, který se nachází v přízemí naší koleje. Jenže tam ho měli o 200Kč dražší a to už je pro chudého studenta cena pro kterou by pár stanic metra ujet mohl. A tak jsem si ten batoh objednal přímo na prodejně výrobce… Ve středu jsem podal objednávku a následující úterý, což je dneska, jsem si ho měl vyzvednout.

Pěkně jsem se vyspal a o půl jedenácté jsem se vydal na cestu. Dopředu jsem si zjistil, kde se prodejna nachází. Trochu jsem se ale přecenil a před cestou jsem se znovu nepodíval na mapu. Když jsem dorazil na stanici metra pražského povstání vyrazil jsem na jisto. Věděl jsem, že mám jít po hlavní třídě a po pravé straně budu mít něco ve stylu atletického oválu, nebo zelené plochy oválovitého tvaru.
A tak jsem šel a šel. Po pravé straně po chvíli něco takového opravdu bylo, ale ulice Na Lysině nikde. To mě trochu zmátlo, ale hledal jsem dál. Po dalších pár minutách jsem došel k další zelené ploše na které se staví nové business centrum City Tower, ze kterého na mě shlížel s přátelským úsměvem kandidát na pražského primátora, Pavel Bém. Ale ani ten mi nijak neporadil. Podle toho, jak jsem si pamatoval mapu jsem nenacházel nic co by se jí podobalo. A tak jsem se rozhodl vrátit ke stanici metra a zkusit jít jiným směrem a případně se někoho zeptat.
Na zpáteční cestě jsem prošel kolem budovy České televize a dostal se na hranici vilové čtvrti v Podolí. Něco mi říkalo, že se blížím k cíli. A tak jsem zahnul mezi vilky.

Najednou jsem byl v úplně jiném světě. To nebyla ta Praha, jak ji znám. Všude byl klid. Hluk z všudypřítomných aut tu vůbec nebyl slyšet. Naopak zde bylo možné vychutnat si zpěv ptáků a na chvilku se úplně zastavit. Cítil jsem se jak Alenka v říši divů. S pocitem obrovské radosti jsem se prodíral spadaným listím a plně si vychutnával slábnoucí paprsky podzimního sluníčka. Neumím to popsat… Byla to jedna z těch chvil, kdy si člověk uvědomí, že je zde něco krásného. Chvíle, kdy jsem cítil tu úžasně laskavou sílu, která chce abych věděl, že není důvod se bát… Nikdy.

Ani nevím, jak dlouho jsem se toulal. Nakonec jsem ale sídlo společnosti dicota nenašel a tak jsem se vydal zpět k věžáku ve kterém je stanice metra. Nevím proč, ale najednou mě upoutala cedule s názvem ulice. “Na Lysině”, četl jsem. Vždyť to je ono. To je přece ta ulice, kterou hledám! Marně jsem se však rozhlížel a hledal sídlo mé společnosti. Musel jsem se tedy otočit a vrátit se. A pak jsem to našel. Rozestavěná budova před kterou stál hummer. Prošel jsem zvonky a nic. Až teprve cedule nad vstupními dveřmi mi napověděli, že jsem u cíle. Bylo to přesně ono. Vyzvednul jsem si objednaný baťůžek, sbalil do něj učebnici ruštiny, kterou jsem si vzal s sebou na čtení a energy drink, který dávali k batohu jako dárek, a vyrazil ke stanici metra. Sledoval jsem dva studenty s batohy, kteří vypadali, že jsou taky na metro a tak jsem se pomocí několika zkratek dostal na stanici pražského povstání během pěti minut.

Cestou zpět jsem se ještě stavil v hypernově, abych si nakoupil. Tam jsem taky uviděl týpka z ostrahy, který mi připadal strašně povědomý. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem ho vídával u nás v Krumlově.

To jsem ještě nevěděl, že mám pravdu. Potvrdil mi to až spolužák respektive spolužačka s přítelem, který chodil taky k nám na gympl. Ty jsem potkal před kolejemi. Docela jsem si s nima pokecal. Po dlouhé době známé tváře v Praze

Pak jsem šel ještě na dvě přednášky, na kterých jsem si uvědomil pár dalších zajímavých věcí, ale o tom až někdy jindy

Dnešek mi přinesl úžasný pocit, který jsem tu v Praze ještě neměl možnost zažít

Malý ptáček letěl na zimu na jih. Byl už ale takový mráz, že ptáček zmrzl a spadl doprostřed pole. Zatímco tam tak ležel, šla kolem kráva a vykadila se přímo na něj. Jak zmrzlý ptáček ležel v tom hovně, začal si uvědomovat, že ho vlastně hřeje a rozmrz!
Tak si tam ležel hezky v teple a samou radostí si začal prozpěvovat. Ptačí zpěv uslyšela kočka. Šla po zvuku, objevila ptáčka v hovně, vyhrabala ho a sežrala…

Poučení:
1) Ne každý, kdo se na tebe vysere, je tvůj nepřítel.
2) Ne každý, kdo tě vytáhne ze sraček, je tvůj přítel.
3) Když si žiješ v pohodě a teple, drž hubu.

Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: Co to tu děláš?
Zajíc: Dělám na diplomce.
Liška: O čem bude?
Zajíc: O tom, jak zajíci žerou lišky. … (Dlouhá pauza.)
Liška: Co je to za blbost??? Každý ví, že zajíci nežerou lišky!
Zajíc: Tak se pojď podívat.
(Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje v psaní. Objeví se vlk.)
Vlk: Co to píšeš?
Zajíc: Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky.
Vlk: Takovou blbost ti přece nevezmou!?!
Zajíc: Proč ne? Chceš se podívat?
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku. Na scénu vstoupí medvěd: Co to děláš, zajíci?
Zajíc: Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy.
Medvěd: To je ale pitomost!
Zajíc: Pojď se podívat ke mne, a ukážu ti to.

Scéna: Uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí obrovský lev a šťárá se v zubech.

Ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky. Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš. Záleží na tom, koho máš za konzultanta.

Vrána si sedí na stromě a celé dny nic nedělá. Králíček uvidí vránu a ptá se jí: “Mužů taky sedět jako ty a celé dny nic nedělat?” Vrána odpověděla: “Samozřejmě, proč ne.” A tak se králíček posadil na zem pod vránu a odpočíval. Zničeho nic se objevila liška, skočila na králíčka a sežrala ho.

Poučení:
Abys mohl jenom sedět a nic nedělat, musíš sedět hodně, hodně vysoko.

Podívejte se na působivou a zároveň děsivou galerii fotografií z jaderných výbuchů a jejich následků. Fotky jsou obohaceny komentářem a čísly o ničivosti.

Pozor!! Některé záběry jsou drastické.

Když jsem na internetu hledal různé metody věštění narazil jsem na jednu pro mě velice sympatickou.

Vezměte si svou nejoblíbenější knihu. Otevřte ji na náhodné stránce a aniž byste se na ni dívali, zabodněte do textu prst. Přečtěte si větu, na kterou jste ukázali. Ta se týká vaší budoucnosti. Je také důležité přečíst si jen tu větu a nedávat ji do kontextu s okolním textem. To pak odhalíte opravdu zajímavé věci.

Zkuste si ji zapsat a podívat se na ni po nějaké době a uvidíte

Moje věta zní:

Dotyčná osoba pak nemůže zemřít ani tehdy, je-li její tělesná schránka napadena či zničena, protože část duše zůstane připoutána k zemi a nepoškozená. Existovat v takové podobě je ovšem samozřejmě…

Nedávno jsem se setkal se zajímavou teorií týkající se vyřešení politické krize v naší malé republičce.
Po remízových volbách probíhala zdlouhavá jednání, která nikam nevedla. A pak se to stalo.

Občanská demokratická strana hodila přes palubu svého předsedu Mirka Topolánka. Najednou se v tisku začaly objevovat protitopolánkovské články, bulvár začal vyhrabovat veškerou možnou špínu a objevily se i problémy s neprůhledným podnikáním.
A tak jsem se sám sebe zeptal: “Proč ta změna?” Cílem je samozřejmě jediné. Zbavit se Topolánka a dostat do čela ODS skutečného lídra. Kdo to však bude? Podle Pavla Béma se špičky ODS shodly na třech jménech, ze kterých se bude vybírat. Podle mě to bude právě Bém. Splňuje všechny kritéria lídra. Snad jedinou nepříjemností by mohl být fakt, že jeho pozice by mohla být po zvolení do čela ODS tak silná, že by zastínil dosavadní vedení.
Vzpomeňme si na doby, kdy byl předsedou ODS Václav Klaus. Klaus byl číslo jedna a ostatní ve vedení hráli jen druhou ligu. Od Klausova odchodu chybí v ODS právě ta jednička. Záleží jen na tom, jestli pánové Tlustý, Langer, Nečas a Zahradil budou ochotni riskovat svou pozici.

Pokud by se stal Bém opravdu premiérem, uvolnilo by se tím jeho místo primátora Prahy. Na tuto pozici pomalu, ale jistě aspiruje Petra Buzková z ČSSD a je velice zajímavé, že opoziční ODS proti ní v podstatě nic nemá a dokonce nestaví žádného významného protikandidáta. Vypadá to skoro jako poklidné předání moci. Co by z toho ale ODS měla? No samozřejmě že podporu od ČSSD. S touto podporou by se nemusela kompromitovat s komunisty a taky by nemusela spoléhat na naprosto nespolehlivé lidovce a neznámé zelené.

Nakonec by tato vláda mohla vydržet až do dalších regulérních voleb. Pánové ve vedení by si udrželi korýtka a bylo by po problému. Pro zemi by to bylo sice nic moc, ale popravdě z této situace neexistuje ideální východisko.

Jestli se moje teorie potvrdí se dozvíme nejpozději do Vánoc. Ale pravděpodobně ještě dříve, protože je třeba schválit rozpočet na příští rok. A já pochybuju, že by si někdo dovolil to nestihnout a jet příští rok z rozpočtového provizoria. Toho se i politici bojí jak čert kříže