Můj poslední EUROREBUS
Se soutěží Eurorebus nás (školní třídu) seznámil náš bývalý profesor zeměpisu Vrána. Tehdy jsme byli v sekundě a eurorebus se teprve začínal prosazovat. Od sekundy se tedy já, Víťa a Honza, coby tříčlenný tým účastníme této soutěže.
Kromě loňského roku jsme od kvarty pokaždé postoupili do celostátního nebo mezinárodního kola(když se konalo.
Opravdových úspěchů se mi však podařilo dosáhnout až v kategorii jednotlivců. V loni jsem se této kategorie zůčastnil poprvé a popravdě to byla spíš náhoda, že jsem se dostal do celostátního kola. Ale tam jsem skončil na druhém místě. Získla jsem účast na expedici eurorebus 2005 a další věcné ceny.
Letos jsem opět dostal do celostátního finále. Během vědomostní části, která probíhala prostřednictvím internetu jsem vyhrál MP3 přehrávač Philips SA135. V samotném finále jsem skončil na 4. místě a to pouze o časové kritérium, neboť při shodném počtu bodů rozhodoval čas odevzdání testu. Za třetí místo byla již účast na expedici eurorebus 2006. Smůla.
Ale za čtvrté jsem získal klíčenku od radiožurnálu, hrnek s logem eurorebus, čepici s logem eurorebus, klíčenku od českého rozhlasu praha(mimochodem už druhou), autoatlas od radiožurnálu a čtvrtletní předplatné časopisu ABC.
Za zmínku stojí ještě taková malá hra, která probíhala těsně před vyhlášením výsledků. Všichni účastníci dostali červený a modrý papírek. Bylo jich kolem 500!! Poté začali moderátoři Jan Kovařík a Vladimír Koc dávat vědomostní otázky na které bylo možné odpovědět buď ano nebo ne. Zvednutí nad hlavu modrého papírku znamenala ano, červeného ne. Systém známý ze soutěže jeden proti stu.
Již na první otázce: “Poslanci do evropského parlamentu jsou voleni na 4 roky?” vypadly asi tři čtvrtiny soutěžících. Pak následovalo kolem deseti dalších otázek po kterých nás zůstalo jen devatenáct. V tomto počtu jsme šli na pódium a následovali další otázky. Konkurence byla opravdu tvrdá. Přesto další soutěžící odpadávali. Až jsme zbyli jen 4. Tehdy přišla série čtyř otázek, kdy jsme všichni odpovídali správně. Až pak nakonec odpadli i další dva. A zbyli jsme jen já a můj spolužák Víťa. Čtyři další otázky jsme odpověděli shodně. Rozhodla až poslední: “Nejdelší trať po které jezdí vlak TGV vede z Lyonu do Paříže?”
A já odpověděl správně a zvítězil. Vyhrál jsem za to tiskárnu 
Nakonec jsem měl problém všechny své ceny pobrat. A když jsem šel na pódium již po třetí(přebírat mp3 přehrávač), zaslechl jsem závistivé hlasy: “Čum na to, von snad má ještě mp3 přehrávač.”
No, kdo umí, umí.
Tímto se s Eurorebusem loučím, neboť příští rok se již nebudu moct zůčastnit. Všem, kteří mají alespoň trochu všeobecný přehled zaměřený na geografii, doporučuji se této soutěže zůčastnit.
Eurorebus o několik kategorií převyšuje třeba zeměpisnou olympiádu jak v počtu účastníků, tak v úrovni oraganizace nebo testů.
Závěrem děkuji všem organizátorům Eurorebusu za úžasné nasazení a profesionální přístup. To se týká speciálně pana Mgr. Kozáka, který je otcem celého projektu a paní Málkové, která má na svědomí celou administrativu
Přeji Eurorebusu, ať udrží nebo dokonce zvýší svou kvalitu ať dále umožňuje ukazovat mladým a talentovaným studentům cestu k úspěchu
