Jestli hledáte nějaké bližší info an téma plastová okna, dveře a další věci, tak zkuste třeba tohle.

Kontaktní čočky jsou typem zboží, které si jednou vyberete a pak už si pravidelně kupujete svoji oblíbenou značku a typ. Nákupem na internetu tak můžete značně ušetřit a kvalita zboží je stejná jako v kamenných krámech. Možná dokonce vyšší, protože internetový prodejce může (a nemusí) čočky skladovat za lepších podmínek.

Chcete začít s kontaktními čočkami? Zajděte si k očnímu lékaři

Pokud nosíte brýle, nebo se vám zhoršil zrak a chcete se brýlím vyhnout, můžete zkusit kontaktní čočky. Každopádně by vaše první cesta měla směřovat k očnímu lékaři, který vám změří zrak a doporučí, co potřebujete.

Lékaře doporučuji navštěvovat pravidelně i poté. Zrak máte jen jeden!

Kde si kontaktní čočky můžete levně koupit?

Současná česká legislativa umožňuje prodej kontaktních čoček v podstatě komukoli. Proto se občas vyplatí kontrolovat záruku na krabičce kontaktních čoček. Krabička těsně před koncem záruky není asi úplně ideální.

Na výběr máte asi tak tři způsoby, kde čočky nakoupit.

1. V optice - rychlé, nenáročné, drahé - Klasická optika má vysoké náklady za pronájem a tím pádem i vyšší ceny, než třeba internetové obchody.

2. V internetovém obchodu - pomalejší, (nějaký ten den to trvá, takže jestli potřebujete čočky do pěti minut, tak internet nebude nejlepší volba), jednoduché, levné - Proti internetovému obchodu hovoří pouze pro někoho netradiční způsob nákupu. Ale věřte, že na nákupu na internetu nic není a je to velmi jednoduché a spolehlivé.

3. V zahraničí - pomalé, náročné, často hodně levné - Na řadě stránek se dozvíte, že zdaleka nejlevnější je nákup kontaktních čoček v zahraničí a na zahraničních internetových obchodech. Ano, to je pravda. Dokonce tak můžete ušetřit až 70%. Ale nic není zadarmo. Počítejte s poštovným, které ze zahraničí nebývá zrovna levné. Takže se vyplatí kupovat větší objem zboží, na kterém se už sleva projeví. Uplatňování záruky je v tomto případě docela komplikované, takže vám nezbývá, než spoléhat na to, že na čočkách není co pokazit. Pro lidi, kteří nakupují v zahraničí běžně, je to asi nejlepší cesta.

Obecně bych asi většině lidí doporučil nakupovat kontaktní čočky na internetu v českých e-shopech. Jde o kombinaci rychlosti, pohodlí a slušné ceny.

Mezi českými shopy si můžete vybrat několik shopů, které nabízejí kvalitní služby a zároveň dobrou cenu.
Zkuste třeba www.kup-cocky.cz

Vždycky jsem měl k rybám nedůvěru. Až na vánočního kapra, kterého jsem měl rád. Asi mě odrazovaly kosti a pak taky kvalita ryb v českých obchodech. To se změnilo po mé cestě do Švédska, kde jsem konečně zjistil, jak chutná pravý a čerstvý losos. Od té doby uplynulo už hodně času a na českém trhu se už objevují i kvalitní suroviny. Je tak možné připravit velmi dobrého lososa. Pokud hledáte recepty na lososa můžete zkusit některé recepty z internetu. (more…)

Keď si niekto dáva na seminári prsty do úst a obhrýza si nechty, nie je to nič zvláštne. Ale keď to robí sám vážený pán docent Orieška, je to viac ako zvláštne a dosť smiešne.

Pokúsim sa vysvetliť, prečo práve u neho je to tak. Okrem toho, že je vedúcim Katedry cestovného ruchu a spoločného stravovania na Ekonomickej fakulte Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, stal sa v roku 2004 osobnosťou slovenského cestovného ruchu v kategórii Veda a školstvo. “Okrem výchovy novej generácie podnikateľov či organizátorov cestovného ruchu sa podieľal aj na formovaní zákonného vymedzenia postavenia sprievodcov cestovného ruchu, ako aj základov ich vzdelávania.”

Nie je známy len na Slovensku, ale aj v Českej republike. Podľa jeho učebníc sa vyučuje na viacerých českých stredných odborných školách a dokonca na VŠE v Prahe sú základnou študijnou literatúrou k predmetu “Organizace a řízení cestovních kanceláří a cestovních agentur” jeho skriptá.

Na vyučovaní vystupuje veľmi dôležito, dáva si záležať na presnej odbornej terminológii, na správnom používaní slovenčiny, a dôraz kladie aj na prejavy slušnosti, keď okrem iného ako jediný z celej fakulty vyžaduje pri jeho príchode do učebne, aby sa študenti na pozdrav postavili (to už sme sčasti ignorovali aj na strednej…).

Tak si potom predstavte, že počas prezentácie referátu skupiny študentov sedí v prednej lavici, cumle si prsty, obhrýza nechty, poťahuje nosom, a podopiera si hlavu. A keby to urobil raz. Ale to už bolo na minimálne dvoch seminároch. Fakt sme sa na ňom zabávali. A okrem toho dosť klesol v mojich očiach. Pretože doteraz som o ňom mala dosť vysokú mienku (na rozdiel od väčšiny študentov)…

V současné době studuji na vysoké škole ekonomické v Praze a jedním z předmětů, které tu v prvním semestru máme je matematika. Protože naše fakulta letos přešla na systém evropských kreditů, byl vytvořen i nový kurz matematiky. V podstatě byla dřivější dvousemestrová matematika spojena do jednoho semestrálního kurzu 4MM101. Protože je tento kurz nový, nebyla k němu vydána skripta.

K vydání došlo až na začátku listopadu. A já blbec si je nešel koupit s tím, že to nespěchá. Jenže spěchalo. Během dvou dnů bylo první vydání rozprodáno a já zjistil, že si budu muset počkat na dotisk.

A tak jsem čekal. Přece jenom, není kam spěchat. Jenže najednou se začal blížit první test a já neměl z čeho se učit. A tak jsem se vydal na žižkov poptat se, kdy tedy budou. Bylo mi řečeno, že v pondělí 13.11. má dojít slíbený dotisk prvního vydání. V pondělí jsem tedy zajel zase na žižkov pro skripta. Jenže jsem se dozvěděl, že je nemají. Snad prý během týdne.
Následující den jsem se opět vydal do centra, abych se přeptal, jak to vypadá. Tentokrát jsem konečně dostal konkrétní odpověď: Skripta budou 25. Což je přesně den po mém prvním testu. Neboli na konci týdne, ve kterém všichni píšou test.
No supr. Co budu dělat? Odpověď se však našla velice brzy. Prostě si od někoho tu knížku půjčím a pomocí digitálního foťáku přefotím na noťas.

Dalo by se říct, že je to porušování autorských práv, jenže co mi zbývá? Asi nic. Takže se pilně učím z noťasu matiku.
Kecy. Sice ji mám, ale ještě jsem se na to ani nepodíval. Někdy by mě zajímalo, proč vyvíjím tak velkou aktivitu, když mě jde spíše o dosažení cíle než-li o cíl samotný…

Jedeš sám autem. Je noc a venku je hrozná bouřka.
Právě projíždíš okolo autobusové zastávky a vidíš tam stát nějaké lidi:
1. Starou paní, která vypadá velmi nemocně, takže jí do smrti chybí jen pár minut.
2. Starého přítele, který Ti kdysi zachránil život.
3. Perfektního muže/ženu, o kterém/které jsi celý život snil(a).

Koho by jsi vzal k sobě do auta, kdybys tam měl místo jenom pro jednu osobu? Než budeš číst dál, zamysli se nad touto otázkou! (more…)

V posledních týdnech je sice krásné počasí, ale jednu nevýhodu to přece jen má. A tou je vítr. Když jsem šel dneska na florbal musel jsem se hodně přemáhat, abych se nevykašlal na čekání na bus a nevrátil se zpátky do “pohodlí” koleje Blanice. Nakonec jsem to ale vydržel a dokonce i na floorbal jsem se dostal včas

Po návratu ze školy mě ale čekalo překvapení. Hned po otevření dveří jsem narazil na spolubydlící, jak zametají nějaké sklo. (more…)

Jede takhle tramvaj a vepředu, jak jsou ty dvě sedačky proti sobě, sedí nemytej dpuzující pankáč (týpek s čírem, džínsku opatřenou nejméně půl kilem zavíracích špendlíků) a kolem něj metr odstup. Na příští zastávce nastoupil mladej elegantní pan podnikatel/manager v obleku a brejličkách, bez váhání si sedl na místo proti pankáčovi (všichni udivení), vytáhnul notebook na klín a něco si čudlal.
Přistoupil revizor a zamířil si to přímo k pankáčovi. Stoupl si před něj a s opovrhujícím tónem řekl: “Jízdenku bych prosil, pane”.
Pankáč se na něj pomalu podíval a s nechápavým výrazem vychraptěl:
“Di do hajzlu ty pičo!”.
Tak revizor znervózněl, něchtěl před lidma ztratit vážnost a tak se otočil na podnikatele, mezi brejličky a obrazovku mu strčil placku a že jako že by prosil jízdenku. Pan podnikatel se na něj překvapeně podívá a řekne:
“Promiňte, ale vy jste neslyšel tady pana kolegu?”.

Odkedy študujem na vysokej škole, stretávam sa takmer neustále v rôznych súvislostiach s názvom jednej študentskej organizácie. Vlastne som sa s tým stretla ešte skôr, ako som začala študovať….už v obálke s potvrdením o prijatí na vysokú školu bol ich letáčik a pozvánka na nejakú akciu.

Neskôr som dokonca bola na ich prezentácii, kde rozprávali, čo všetko robia…ale vôbec som nepochopila, čo vlastne robia. A neviem to doteraz.

Členovia tejto medzinárodnej organizácie sa pohybujú na viac ako 800 univerzitách v 95 krajinách a teritóriách. Organizujú veľké množstvo stretnutí, tréningov a podobne, pričom jediné, o čom po tých akciách rozprávajú je, ako sa zabávali, ako chlastali a tak.

Keď náhodou počúvam rozhovor členov, pripadá mi to ako keby boli z inej planéty…doteraz sa mi ani raz nepodarilo pochopiť, o čo ide.

To by všetko bolo v pohode, pretože tým doteraz spomenutým v podstate nikoho neohrozujú. Lenže oni z toho svojho záhadného členstva majú jednu neuveriteľnú výhodu: každý člen má počas celého štúdia zabezpečený internát, stačí si podať žiadosť! A to je vzhľadom na nedostatok miest na intrákoch u nás v Banskej Bystrici poriadne nespravodlivé, pretože tá ich organizácia nijak nereprezentuje školu ani nič iné.

Takže by ma fakt zaujímalo, čo vlastne AIESEC robí. Ak to niekto viete, dajte vedieť.

Když jsem si minulý týden objednával batoh na můj nový notebook na internetovém obchodě myland shop(firemní prodejně výrobce společnosti dicota), ještě jsem netušil, jaké s ním budou komplikace. Mohl jsem si ten stejný batoh koupit v mironetu, který se nachází v přízemí naší koleje. Jenže tam ho měli o 200Kč dražší a to už je pro chudého studenta cena pro kterou by pár stanic metra ujet mohl. A tak jsem si ten batoh objednal přímo na prodejně výrobce… Ve středu jsem podal objednávku a následující úterý, což je dneska, jsem si ho měl vyzvednout.

Pěkně jsem se vyspal a o půl jedenácté jsem se vydal na cestu. Dopředu jsem si zjistil, kde se prodejna nachází. Trochu jsem se ale přecenil a před cestou jsem se znovu nepodíval na mapu. Když jsem dorazil na stanici metra pražského povstání vyrazil jsem na jisto. Věděl jsem, že mám jít po hlavní třídě a po pravé straně budu mít něco ve stylu atletického oválu, nebo zelené plochy oválovitého tvaru.
A tak jsem šel a šel. Po pravé straně po chvíli něco takového opravdu bylo, ale ulice Na Lysině nikde. To mě trochu zmátlo, ale hledal jsem dál. Po dalších pár minutách jsem došel k další zelené ploše na které se staví nové business centrum City Tower, ze kterého na mě shlížel s přátelským úsměvem kandidát na pražského primátora, Pavel Bém. Ale ani ten mi nijak neporadil. Podle toho, jak jsem si pamatoval mapu jsem nenacházel nic co by se jí podobalo. A tak jsem se rozhodl vrátit ke stanici metra a zkusit jít jiným směrem a případně se někoho zeptat.
Na zpáteční cestě jsem prošel kolem budovy České televize a dostal se na hranici vilové čtvrti v Podolí. Něco mi říkalo, že se blížím k cíli. A tak jsem zahnul mezi vilky.

Najednou jsem byl v úplně jiném světě. To nebyla ta Praha, jak ji znám. Všude byl klid. Hluk z všudypřítomných aut tu vůbec nebyl slyšet. Naopak zde bylo možné vychutnat si zpěv ptáků a na chvilku se úplně zastavit. Cítil jsem se jak Alenka v říši divů. S pocitem obrovské radosti jsem se prodíral spadaným listím a plně si vychutnával slábnoucí paprsky podzimního sluníčka. Neumím to popsat… Byla to jedna z těch chvil, kdy si člověk uvědomí, že je zde něco krásného. Chvíle, kdy jsem cítil tu úžasně laskavou sílu, která chce abych věděl, že není důvod se bát… Nikdy.

Ani nevím, jak dlouho jsem se toulal. Nakonec jsem ale sídlo společnosti dicota nenašel a tak jsem se vydal zpět k věžáku ve kterém je stanice metra. Nevím proč, ale najednou mě upoutala cedule s názvem ulice. “Na Lysině”, četl jsem. Vždyť to je ono. To je přece ta ulice, kterou hledám! Marně jsem se však rozhlížel a hledal sídlo mé společnosti. Musel jsem se tedy otočit a vrátit se. A pak jsem to našel. Rozestavěná budova před kterou stál hummer. Prošel jsem zvonky a nic. Až teprve cedule nad vstupními dveřmi mi napověděli, že jsem u cíle. Bylo to přesně ono. Vyzvednul jsem si objednaný baťůžek, sbalil do něj učebnici ruštiny, kterou jsem si vzal s sebou na čtení a energy drink, který dávali k batohu jako dárek, a vyrazil ke stanici metra. Sledoval jsem dva studenty s batohy, kteří vypadali, že jsou taky na metro a tak jsem se pomocí několika zkratek dostal na stanici pražského povstání během pěti minut.

Cestou zpět jsem se ještě stavil v hypernově, abych si nakoupil. Tam jsem taky uviděl týpka z ostrahy, který mi připadal strašně povědomý. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem ho vídával u nás v Krumlově.

To jsem ještě nevěděl, že mám pravdu. Potvrdil mi to až spolužák respektive spolužačka s přítelem, který chodil taky k nám na gympl. Ty jsem potkal před kolejemi. Docela jsem si s nima pokecal. Po dlouhé době známé tváře v Praze

Pak jsem šel ještě na dvě přednášky, na kterých jsem si uvědomil pár dalších zajímavých věcí, ale o tom až někdy jindy

Dnešek mi přinesl úžasný pocit, který jsem tu v Praze ještě neměl možnost zažít